Jak vypadá někdo, kdo vypadá pravicově?

Norsko prý žasne nad soudem s Andersem Breivikem. Tento extremista, při svém vraždění na ostrově Utoya, ušetřil 22letého mladíka, který podle něj vypadal pravicově.

Abych se přiznal, zaujalo mě to. Začal jsem přemýšlet, jaké to je, když někdo vypadá pravicově. Osobně si umím představit, že když na někoho mířím, může se tvářit všelijak. Mnozí mohou dokonce vypadat hloupě. Ale že bych dokázal odhadnout smýšlení potencionální oběti?
Zbývá se zaměřit na další vnější znaky. Pokud bych si dovolil vzít na pomoc několik názorů prezidenta Klause, měl bych najednou jasněji. Takový člověk vypadající pravicově, na sobě určitě nemá batůžek, v ruce jistě nedrží PET láhev s pitím a zbytek svých věcí si rozhodně nevláčí v igelitové tašce.
Všechny tyto zavrženíhodné atributy jsou podle Klause známkou levicovosti. Pravda, podle posledního průzkumu Klausovi nevěří více než polovina lidí. Ale to by nám nemuselo vadit. Jako návod pro rozpoznání odporného levičáka od pravicového skvělouše je to dokonalé.
Možná dokonalejší, než Breivikova logika. Vypadal pravicově a tak ho nechal žít. Zatímco ze světa pomohl mnohým, kteří měli tu smůlu, že nevypadali dostatečně správně. Jaké z toho plyne poučení? Pokud se snad chystáte na nějaký ostrov, dejte si hlavně velký pozor na to, jak vypadáte. Úplně ve střehu buďte, pokud jedete rovnou na tábor.V žádném případě sebou nikam nevláčejte PET láhve, batůžky a igelitky.
Můžeme být myslím rádi, že při sobotní demonstraci na Václaváku se nikomu nic nestalo. Těch batůžkářů s igelitkami, kteří se pyšnili drzými levicovými čely, tam bylo nepočítaně. Následně se o sobě dozvěděli mnohá hodnocení. Nejčastěji že jsou lůza a socky, ale také, že mají mlčet a neplést se do něčeho, co jim nepřísluší.
Pokud Norsko žasne nad soudem s Breivikem, žasnu s Norskem také. Žasnu ale také nad pojmy lůza a socky, nad veřejným okřikováním a umlčováním nemalé a ne nevýznamné, části společnosti. Žasnu nad tím, že politika a domnělé světonázory, hloubí čím dál hlubší příkopy mezi lidmi. Žasnu také nad čím dál hůř zvládanou a těžko skrývanou agresivitou.

A přeju si jen jedno jediné. Abych se nedočkal Breivika v českém vydání. A pokud bych se s takovým setkal, abych v ten moment vypadal dostatečně pravicově.